Nejdříve vás poprosím o shovívavost k fonetické metafoře - nádor = názor - kterou tak pěkně využil český dabing v novější adaptaci Růžového Pantera se Steve Martinem ... konečně s těmi skutečnými zhoubnými politickými nádory se můžete seznámit třeba právě na www.ruzovypanter.cz
Ale teď k věci. Každý z nás, kdo se alespoň trochu zajímá o politiku - byť je to ta špinavost, která řídí či kazí každou společnost - má tendenci udělat si takový názor na politiku, aby se ve společnosti co nejlépe zařadil a přitom zůstal svůj. Jenže právě ta snaha - mít ten správný názor (a to nejen politický) - z nás velmi často činí nesnášenlivé individuality, které tím ztrácí svou přirozenou lidskou identitu. Někdy je to tak markantní, že vstupujeme do stran, hnutí, klubů, part, církví nebo je dokonce založíme, když se nedokážeme tzv. zařadit.
Aby se z politického názoru stal nádor, který ovládne naši mysl, že jsme pak schopni ve svém vědomí zašejkovat s hodnotovým žebříčkem, stačí někdy velmi málo. Třeba vliv okolí nebo autority v našem citlivém období od dětství, puberty, přes krizi středního věku, až po přechod a senilitu. Pak se stává, že je z nás třeba hlavně Sparťan, Slávista, ... / Čech, Slovák, Róm, Ukrajinec, Rus ... / Katolík, Protestant, Žid, Budhista, Muslim, ... / Liberál, Konzervativec, Socialista, Nacionalista, Komunista, Pirát ... a člověk rozumný se díky tomu propadá na stále nižší pozici.
Přitom lidská identita každého jednotlivce by bez osobních názorů, postojů, zásad, ... nebyla tím čím je, jde jen o to - jak říkal Werich - ZŮSTAT ČLOVĚKEM. Konečně o podobné společenské RAKOVINĚ zpíval Karel Kryl a "O lidskou identitu" se v podobném duchu rozepsal v jedné z nejlepších úvah i Václav Havel. Díky mediím, sociálním sítím a především díky našemu přístupu k politice, je čím dál tím těžší vnímat politiku bez toho, že by se EMOCE nejevily jako NEMOCE ze zhoubných politických nádorů.
Jedním z nich je například PŘÍMÁ DEMOKRACIE. Ať už ji má někdo v programu jako vějičku, nebo se jí chopí zásadním způsobem a stane se přímo politickým programem, tak téměř všichni v zastupitelské demokracii chápou přímou demokracii, jako takové vylepšení zastupitelské demokracie o prvky přímé demokracie. Od různých návrhů Zákona o referendu až po Novou Ústavu jde ve své podstatě jen o přímější zastupitelskou demokracii.
Je to 11 let a jeden měsíc a jeden den, co se pro myšlenku TOTÁLNÍ DEMOKRACIE upálil devatenáctiletý Zdeněk Adamec. Letos většina české společnosti - nejpíš díky filmové sérii Hořící keř - plně docenila význam obětí Jana Palacha a Jana Zajíce, čímž se IMHO vlastně začal výrazně zlepšovat stav politických metastáz z minulého režimu. Konečně i zítřejší vzpomínka Radiožurnálu v Lucerně na Karla Kryla je takovým zlepšením.
Jestli jednou čin Zdeňka Adamce a myšlenka TOTÁLNÍ DEMOKRACIE bude mít takovou dohru u demokracie přímé - nevím. Ale řekl bych, že to tuším, a vlastně bych si to docela přál - jinak bych se přes 12 let nevěnoval IDWORLDu. Možná jsem podle některých sám nakažen, ale jestli se lidé v ČR, Evropě, na Ukrajině, v Rusku, USA, ale i v Číně a Indii chtějí vyhnout další světové válce, tak se musí zbavit zhoubných politických nádorů.
Vždyť všichni jsme přeci jenom a především lidé.
