Co třeba Cyklopohádky?

Být příliš dobrý je z pohledu zdravého egoismu zlé, neboť - když svou dobrotu přeženete třeba tím, že se, co by pravidelný dárce krve, upíšete i jako dárce kostní dřeně, tak nakonec dopadnete jako oběť reálného adventního spamu - třeba letos - od Lékařů bez hranic.

Jako vánoční dárek, už poslat CYKLOPOHÁDKY nestihneme, ale copak je nudné, posílat si dárky jen o Vánocích?

Sám jsem totiž takový dobrák od kosti, tedy až na kostní dřeň, že mi zpravodaj dárců kostní dřeně na poslední stránce připomněl, s jakým úspěchem se v Karlových Varech ujali Toltékové, respektive Čtyři dohody včetně Páté v podání Jaroslava Duška. Když jsem v podvečer Páté dohody míjel budovu městského divadla, přilákal mě ke vchodu plakát na Chválu bláznovství. Zeptal jsem se tedy, co dávají. „Máme vyprodáno. Včera byly Čtyři dohody a dnes je Pátá. Ale jestli chcete, je tu jedna nevyužitá vstupenka na galerii za 250 Kč“. „Ne děkuji - kdybych na to měl, šel bych s rodinou, ale vstupné přes tisíc na galerii ... to nemohu obětovat“. Ovšem obětovat se pro nemocné mohu, proto jsem přeci registrovaný dárce. Vždyť co mě nezabije, to mě posílí, a třeba alespoň to pouštění žilou po čtvrt, nebo po půl roce, mi ještě pomůže při kontrole zdravotního stavu. Jsem tedy ekonomický egoista, když společensky nesdílím, nebo spíš nemohu sdílet psané i nepsané dohody, a co by duševní kaskadér, hledám cestu k osobní svobodě - svobodně a po svém.

Dost však příkladu dobráka na dřeň - co se nadře - leda pantem … třeba dveří, ze kterých je už tolikrát vykázán s nezájmem za jímavý záměr. Chci Vám totiž bez adventního nucení nabídnout útlou knížečku bez obalu, která vás provede cyklostezkou podél řeky Ohře z Chebu až do Karlových Varů. Není to sice žádný bedekr, cestopis, ani jinak výpravné a formou zajímavé dílo, za to svým skromným obsahem je to docela jímavý sešit se třemi cyklopohádkami, které mají zpříjemnit projížďky, nebo teď v zimě i procházky, po páteřní cyklotrase č. 6 podél Ohře. Z chebského nábřeží až do Kynšperka byste podél trasy našli na čtyřech informačních cedulích po odstavcích rozepsanou cyklopohádku Bajka o býku a biku - tedy přesněji slangově a foneticky „Bajka o bejku a bajku“. Z Dasnic, přes Sokolov do Královského Poříčí je to spíš cyklopříběh „Jak se pan ředitel naučil ovládat“ a mezi Loktem a KarlovýmiVARY° zas cyklo-sci-fi „Jak prokletý purkrabí naučil kola létat“. I když jsou tyhle texty po odstavcích rozsekány na cedulích v obou směrech, tak jejich čtení v testovacím vydání tiskem, které si můžete objednat na www.metafory.cz, je přeci jen čitelnější a snad i čtivější.

PS: Aby nedošlo k mýlce - tímto článkem nikoho nekritizuji - ba naopak Lékaře bez hranic i Jaroslava Duška chovám v úctě, i když je nemohu mít na svém účtě.